AKTUALITY

Malá vzpomínka na modletínskou divadelní hru Narození v Betlémě…

Milí přátelé,
vydali jsme kalendář s názvem Maličkosti 2010, letos už 7. ročník. Opět v něm najdete obrázky z našeho života, které jsou doplněny citáty. Stojí jako vždy 100 Kč a můžete si ho zakoupit u nás, nebo objednat na e-mailu: benediktus@centrum.cz, nebo na tel. čísle: 731 40 22 33.

17. 10 2009 - Benefiční večer s Hradišťanem

Milí přátelé,
v sobotu 17. října, v předvečer našich devátých narozenin, jsme během našeho benefičního večera s Hradišťanem prožili moc pěkné chvíle.

Podařilo se vytvořit úžasnou atmosféru vzájemnosti, přátelství a čehosi hlubšího, co možná na první pohled není vidět, ale dá se cítit srdcem.

Celý večer se nesl v duchu Malého prince a hlubokých exupéryovských myšlenek. Jeho poselství bylo nádherně ztvárněno ve stínovém divadle, kde se odehrál jeden z nejdůležitěších rozhovorů Malého prince s liškou... Hlavními protagonisty byl Vašík v roli prince, Šárka v roli lišky a vypravěčkou byla Káťa, která se celý text naučila nazpaměť.

Samozřejmě jsme si zase užívali vystoupení s naší kapelou a hlavně děti si chvíle slávy užívaly naplno. Největší extáze však přišla, když jsme si mohli zahrát společně s Hradišťanem! Jiří Pavlica totiž hned pochopil atmosféru večera. Zcela samozřejmě navázal na naši notu a přidával mezi písně, které hráli, hluboké myšlenky.

Během večera jsme představili náš projekt Archa na Modletíně, kterému byla celá benefice věnována. Sami jsme byli překvapeni z fotografií, které jsme promítali, jaký kus práce se tam již podařil udělat. Nejdůležitějším bodem večera tedy pro nás bylo ocenění lidí, kteří nám pomáhají.

Chceme poděkovat vám všem, kteří jste se na večeru rádi podíleli a i vám všem, kteří jste přišli a vytvořili báječnou atmosféru.

OCENĚNÍ LIDÍ, KTEŘÍ NÁM POMÁHAJÍ - ZDE

Benefiční večer z pohledu našeho nového kolegy

Kapelu Hradišťan samozřejmě znám, nevěděl jsem však, že jejich písně jsou tak krásné. Poslech zhudebněných básní, byl pro mě uměleckým zážitkem. Musím říct, že ovládání hudebních nástrojů je Hradišťanům opravdu vlastní. Sobotní koncert byl pro mě vskutku zvláštní, protože jsem byl nejenom divák, ale i účinkující. Večer totiž zahájilo vystoupení naší kapely. Před dvěma měsíci, to jsem ještě v Benediktu nepracoval, jsem ani nevěděl, že nějaká skupina Benebend vůbec existuje. A teď jsem s nimi odehrál pět nádherných písní. Moc mě překvapilo, kolik citu a emocí se v písničkách Benebendu ukrývá. Jsou neskutečně opravdové. Navíc kapelu netvoří jen takzvaně normální, ale i jinak obdarovaní lidé. Je krásné sledovat s jakým nasazením a jak rádi všichni v kapele hrají. Dobrý dojem jsem měl z celého večera. Bylo pro mě zajímavé sledovat například průběh dražby, která podle mého názoru proběhla výborně. Stínové divadlo bylo zas neskutečně dojemné. Motto večera, řekl bych, vystihuje naprosto vše. „Co je důležité, je očím neviditelné. Správně vidíme pouze srdcem.“

Josef Karhan

Benediktus a značka Vysočina – regionální produkt

19. června letošního roku občanské sdružení Benediktus získalo od ZERY certifikát, který nás opravňuje používat na naše výrobky ochrannou známku „Vysočina – regionální produkt“. Certifikát nám předal hejtman kraje Jiří Běhounek.

Tato značka regionálního výrobku je pro nás důležitá, protože se stále více chceme zaměřovat na rozvoj a podporu řemeslné výroby na Vysočině. V našich dílnách s lidmi s postižením vznikají zcela originální výrobky. Každý výrobek je hodnotný tím, že je s láskou vyrobený. A je to na něm „cítit“. I když není stoprocentní, vyzařuje z něj to, že je lásky-plný. A v tom je jeho kouzlo, které se nedá přepočítávat na peníze. Tento výrobek totiž hřeje... Jen málokdo však vnímá hodnotu výrobku a dokáže ji ocenit. Vždyť například utkat 10 cm látky trvá člověku s mentálním postižením i půl dne!

V dílnách se snažíme navazovat na tradiční výrobu našich předků: pracujeme převážně s přírodními materiály – hlínou, čistou vlnou a produkty přírody. Chceme rozvíjet ruční výrobu a učit se stará řemesla, aby se zachovala a předávala dále. Snažíme se, aby děti věděly, že je běžné, že se svetr dá uplést jehlicemi, že ošatka se splétá ze slámy a z kořínků, že koše se pletou z vrbových proutků, že hrníčky se vyrábějí z hlíny, že vlna z ovce se může spřádat a že z vyrobeného vlákna se vyrobí úžasný koberec, apod... Chceme se dělit o radost ze společné práce s jinak obdarovanými lidmi, o radost z vlastnoručně vyrobených výrobků a o radost z toho, že se těmito výrobky můžeme obklopovat a že je můžeme darovat i blízkým lidem. Snažíme se o to, aby dnešní děti a vůbec lidé nežili stále více v představě, že všechno, co za něco stojí, se dá pouze koupit v hypermarketu, ale že svou velkou hodnotu mají ručně vyrobené věci.

Všechny naše výrobky jsou označeny naší značkou Benediktus a také značkou originálního výrobku – Vysočina – regionální produkt. Na výrobcích lidí s postižením jsou umisťovány cedulky s nápisem „Tento výrobek vytvořili lidé s postižením“.

Víme, že náš výrobek je jedinečný tím, že je láskyplný. Budeme velmi vděčni, když si všechny naše výrobky s tímto vědomím budete kupovat. A s vědomím toho, že zároveň podporujete rozvoj kraje, ve kterém žijete. Přejem Vám, aby Vám všechny výrobky, vyrobené v kraji Vysočina, přinášely několikanásobnou radost.....

Pár obrázku z letošní pouti ke sv. Anně na Modletíně

Další fotografie zde.

NĚKOLIK SLOV O TÁBOŘE NA MODLETÍNĚ

Tááák. Usedám a mám v plánu napsat všechny své dojmy z tábora v Modletíně.
První co bych chtěla, je všem říct, jak moc mě tento tábor pozitivně nabil. I když jsem přijela domů vyčerpaná, bylo to takové to krásné vyčerpání a pocit že jsem plná pohody radosti a štěstí. A za to děkuji všem, kteří za to můžou, tedy všem táborníkům!

Asi půl roku pravidelně navštěvuji lidičky v Domečku v Chotěboři. Začala jsem stále více vnímat upřímnost každého úsměvu, pohlazení či objetí. Proto jsem byla šťastná, když už jsme konečně vyjeli a tábor začal. V tu chvíli jsem ještě nevěděla, že tu největší radost, pohodu, štěstí, krásu, … zažiju a prožiju snad tisíckrát víc! Bylo neuvěřitelné jak strašně moc na mě působil každý úsměv od našich „božíček“ (název pro lidičky s postižením, který jsme na táboře společně vymysleli), nebo všechno to, co jsem dělala společně s dalšími dobrovolníky.

Božíčka na mě měli neuvěřitelný vliv. S nimi jsem mohla byt malé dítě i velká holka, na něco si hrát a přesto to myslet svým způsobem upřímně (například vnímat Láďovy neviditelné psy). Pokaždé mě vnitřně zahřálo když jsem viděla šťastný smích. Také mě dokázali naladit na vlnu, kde jsem byla sama sebou, nepotřebovala jsem ničím zapadat do kolektivu, protože já byla kolektiv, byla jsem automaticky jeho součástí, bylo to fantastické a přirozené, teprve teď si uvědomuji, že jsem byla jiná, než v partě mých ostatních přátel, mých vrstevníků. Dále tu byla neuvěřitelná skupina dobrovolníků, snad s každým jsem si měla co říct, úplně s každým jsem vyšla v dobrém. Ty jo!, opravdu si nevzpomínám na nějaký nezdar, to snad ani není možný! Poznala jsem opravdu super lidi, našla mezi nimi i přátelé.

Vždycky když někdo říkal, že některé místo mu přirostlo k srdci, že tam na něj dýchala pohoda a cítil se tam přirozeně krásně, většinou jsem si nedokázala představit něco tak výjimečného. Na Modletíně jsem to však pochopila. Neuvěřitelný západy slunce, volnost, snad i vzduch, vše zvlášť a zároveň dohromady na mě působilo neuvěřitelně! Ne, opravdu neumím popisovat, a některé zážitky snad ani popsat nemůžu. Když jsem přijela z tábora domů, stále jsem mamce opakovala, jak to tam bylo úžasný a krásný, měla jsem a mám pocit, že jsem to dost dobře nevyprávěla, že toho ví málo!

Stejně tak to cítím i teď , že i Vám jsem nemohla popsat všechno… tábor byl pro mě výjimečný a úžasný a ve vzpomínkách stále je.

Markéta Kunášková, dobrovolnice
10. 8. 2009 v Dlouhé Vsi

Setkání skupin, které se staly předprojektem mezinárodní organizace Archa ve střední a jižní Evropě v červenci 2009

Mezinárodní organizace Archa se sídlem ve Francii jednou za dva roky svolává setkání zástupců skupin, které mají zájem o vytvoření komunity Archa ve své zemi. Těchto setkání se vždy účastní také zástupci komunit, kteří už jsou v Arše zapojeni.

Letošní setkání se konalo v Chorvatsku na malém ostrůvku Kosljun za účasti komunit z 10 zemí střední a jižní Evropy a jako jeden z předprojektů Archy byl pozván i Benediktus.

Setkání v Chorvatsku mělo dva hlavní cíle: jednak vytvořit vazby a podmínky pro vzájemnou podporu a dále udělat pokroky ve vlastní přípravě na vytvoření základů Archy v naší zemi a její kultuře.

Setkání bylo pouze třídenní. V tak krátké době jsme intenzivně pracovali na porozumění nástrojům a metodám, které doporučuje Archa při zakládání nové komunity. Mnoho času jsme věnovali inkulturaci. Snažili jsme se vystihnout kulturu v naší zemi, s jejími přednostmi i bolestmi a přemýšlet o tom, jak by mohla vypadat Archa v naší zemi tak, aby zapadla do naší kultury a mohla reagovat na její specifické potřeby.

Sdíleli jsme zkušenosti z nejrůznějších situacích ve svých zemích, které mají tak mnoho společného. Všechny prožili druhou světovou válku, prošli dobou totality a vyrovnávají se s novou svobodou a demokracií a také hledají svoje nové místo v Evropě. Na tato témata jsme slyšeli dvě strhující přednášky z úst chorvatského politologa Nevena Simaca, odborníka na evropskou unii, který pracoval dva roky v Praze a pomáhal připravovat naši zemi na vstup do Evropské unie.

Setkání vedl koordinátor Archy pro zónu jižní a střední Evropy Patric Fontaine. Přednášel o procesech, které doprovázejí zakládání nové komunity. Připomněl nám, jak probíhalo založení první komunity Jeanem Vanierem, s jakými problémy se potýkal.

Čas sdílení se, interaktivní práci a formaci vedla psycho-socioložka Brenda Hermann z Ameriky, která má zkušenosti s doprovázením nově vznikajících komunit a mnoho zkušeností v inkulturačních procesech.

Setkání doprovázeli také mše, slavení, povídání, koupání v moři, tanec, ochutnávka tradičních jídel a nápojů z jednotlivých zemí. Krásné prostředí ostrova Kosljun, na kterém stojí pouze františkánský klášter, ve kterém jsme bydleli a pracovali, umocňoval úžasnou atmosféru tohoto setkání. Setkání nás obohatilo v mnoha věcech. Slyšeli jsme řadu nových informací, mohli jsme sdílet zkušenosti s lidmi, kteří chtějí dělat podobné věci. Nejvíc jsme však vděčni za to, že jsme mohli načerpat duchovně a také za nová přátelství, která tu vznikla.