Grazie! Hvala! Gracias! Gamsahabnida! شكرا

Slova díků v jazycích, kterými mluvili dobrovolníci, kteří přijeli pomáhat do Modletína. Slova, která mě napadají, když si workcamp zpětně promítám ve svých myšlenkách a pocitech.

První den workcampu vyzvedáváme na nádraží v Chotěboři Mahmouta z Jordánska. Ptám se ho, co studuje. Říká, že business. Ptám se, jestli v Praze, říká ne, v Jordánsku…Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že přijel poprvé v životě do Evropy, jen proto, aby pomáhal v Modletíně… S dobrovolnickou organizací TamJdem spolupracujeme už dlouho a víme, že pracují s dobrovolníky z celého světa a také na Modletíně už byli dobrovolníci z nejrůznějších míst světa. Ale Jordánsko mě opravdu překvapilo. Když jsme přijeli do Modletína, čekali tam na nás další dobrovolníci z Itálie, Španělska, Slovinska, Korei a samozřejmě z Čech.

Postupně jsme se začali seznamovat a poznávat, zapamatovávat si navzájem svá jména, dozvídat se o svých zemích, životech. Kromě společné, jako vždy na Modletíně, tvrdé práce (výkopové práce, stavění opěrné zdi, připravování podlahy, řezání a uklízení dřeva, přerovnávání prken aj.), jsme spolu trávily společné večery. Jeden s BeneBendem, další v roubené hospůdce, při hrách, při povídání o Benediktu, měli jsme mezinárodní večer, filmový večer… Prožili jsme krásné sdílení našich životů při společné práci. Ptala jsem se jich, jestli často jezdí na workcampy a proč. Valentina z Itálie, která studuje medicínu a divadlo, říkala, že jela poprvé. Kamarádi to prý moc nechápou, proč jede někam zadarmo pracovat…ale ona říká, že pro ni to není zdaleka jen práce, je to poznání jiné kultury, jídla, lidí, poznání lidí s handikepem, poznání dalších dobrovolníků a jejich kultur a nakonec poznání i sebe sama…

Belén ze Španělska si vzala dovolenou ve své firmě a přiletěla pomáhat. Říká, že i ona je poprvé na workcampu v zahraničí, chtěla poznat něco nového, poznat Čechy…říká, že se jí pobyt tady zvláštně dotknul, zejména otevřenost lidí v Benediktu, líbil se jí společný způsob práce i života, říkala, že až se vrátí, chce něco ve svém životě změnit. Woongbi z Koree, která studuje ekonomii a reklamu, chce dokonce po tom, co prožila workcamp, pracovat s mentálně postiženými…

Nechtělo se nám loučit. Bylo nám dobře. Užívali jsme si plnost života a to není málo.

Děkujeme koordinátorkám dobrovolnické organizace TamJdem Andree a Martině za perfektní organizaci, díky i všem českým a americkým dobrovolníkům: Jurovi, Tereze, Šárce, Báře, Kláře, Megan, Anabel, Marcele, Matouškovi, Ivče a Verče.

Poděkování patří také 13 zaměstnancům společnosti Vodafone z Chrudimi, která se připojila jeden den k workcampu a pracovala s plným nasazením. Dále děkujeme partě našich příznivců z Brodu a okolí, kteří nám pravidelně jezdí pomáhat a tentokrát nám celou sobotu řezali dřevo! A nakonec děkujeme všem našim zaměstnancům a klientům, bez jejichž práce, nasazení a ochoty by se workcamp nemohl uskutečnit.