Vánoční zamyšlení

Síla k hubnutí?

 Od září jsem změnil působiště a z okraje Brna jsem se stěhoval do Olomouce, kde je přípravný ročník pro uchazeče přijetí do kněžských seminářů. V tomto přípravném ročníku sloužím už čtvrtý měsíc jako tzv. spirituál, tedy kněz, který má na starosti duchovní život uchazečů. Pomáhám je uvádět do modlitby, do reflexe nade dnem, meditace, do duchovního života, vedu s uchazeči duchovní rozhovory. Při poslední návštěvě Benediktu jsme já i všichni studenti Teologického konviktu dostali od komunity kalendář na příští rok a mám v něm svoje favority jak mezi citáty známých osobností, tak i mezi citáty výroků klientů. A je dobře takto vedle sebe výroky slavných i výroky klientů do kalendáře dávat. Některé z výroků vyjadřují paradoxy, jako třeba ten vyslovený jednou klientkou: „Musím se přece najíst, abych měla sílu hubnout…“

 Paradoxy se staly před časem i mým tématem, protože jsem se v zimním semestru podílel na vyučování předmětu s názvem „Paradoxy křesťanství“ na Teologické fakultě UP . Jakmile na nějaký paradox přijdu, hned jej zaznamenávám… Paradox je cosi, co narušuje běžné postupy logiky, co ukazuje napětí mezi dvěma stranami výroku. Pro hubnutí je třeba méně jíst a zároveň jíme proto, abychom měli sílu naplňovat svá rozhodnutí… Paradox je odvozen od řecké předpony para, znamenající mj. proti a doxon, což znamená něco jako zdání. Para-doxon - tedy proti zdání. Paradox narušuje naše myšlenkové stereotypy, často rozesměje. Paradox odporuje běžnému mínění, je překvapující a neobvyklý. Např. když někdo na zeď, na níž je vyvěšeno hodně zákazů (zákaz kouření, zákaz plivání, zákaz rušení klidu, zákaz znečišťování), vyvěsí nápis „zákaz vyvěšování zákazů“. Tehdy vstupuje na scénu paradox.

V Bibli a v křesťanství jsou paradoxy docela častými hosty. A na jednom z nich je dokonce i vystavěn duchovní život komunit L’Arche. Píše apoštol Pavel do Korintu:

„...ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné…“ 1Kor 1,27

Dalo by se říci, že kolem této osy se celý život a existence L’Arche a Benediktu otáčí. Je to místo, kde se to snažíme každodenně žít. Jsme obdarováváni a zahanbováni tím, co se jeví jako slabé, nedostatečné, zranitelné.

A Bůh si dovoluje takovou „pošetilost“ vstupu v malém dítěti do našeho světa. Malé dítě, které vyvolává soucit, něžnost a péči, kterého se dospělí nebojí, v této podobě přichází Bůh na svět a naplňuje tak očekávání chudých spravedlivých v Izraeli. Jejich zástupci jsou Zachariáš, Alžběta, Maria, Simeon, Anna. Budeme o nich ve vánoční době číst. A zároveň je toto dítě Bůh – Mesiáš, Zachránce ve své velikosti, neprobádatelnosti, všudypřítomnosti, milosrdenství a lásce. Slovo se stává tělem a přebývá mezi námi. Jan 1,18

O Vánocích znovu a znovu žasneme nad tímto tajemstvím, nad tímto paradoxem příchodu Božího Syna v dítěti. Přeji vám úžasu-plné prožití letošních vánočních svátků i požehnaný vstup do nového roku 2026

Jindřich Kotvrda

pastorační služebník L’Arche Benediktus