Lázně - "Aperát"

Budovu Aperátu, bývalých lázní, jsme odkoupili v roce 2008 od obce a dalších vlastníků, kteří odešli po válce do vysídlených oblastí. Byla to ruina, určená k demolici. Vzhledem k tomu, že v budově byly krásné klenby, rozhodli jsme se, že se pokusíme Aperát zachránit. V roce 2011, opět díky dotaci ze SZIFu (projekt byl podán přes MAS Podhůří Železných hor), jsme získali dotaci na statické zajištění objektu. V tomto roce se tedy podařilo nemožné: zachránit polorozpadlou budovu. Zpevnily se klenby, na původní zdivo se položily nové trámy a nová střecha. Došlo také na výměnu dveří a oken, udělání podlahy a nových omítek v jedné z místností. Přízemní prostory dnes slouží klientům jako zázemí dřevařské a údržbářské dílny. V roce 2020 se podařilo dokončit i úpravu podkroví, včetně nových podlach, kuchyňky a topení na bázi tepelného čerpadlo pro celou budovou. V nových prostorách se klienti věnují uměleckým a vzdělávacím činnostem, přičemž sál, který rekonstrukcí vznikl, užíváme i jako zázemí pro komunitní setkávání, školení a slavení mší. V podkrov í jsou i pokoje pro dlouhodobé zahraniční dobrovolníky.

… z historie Modletína a modletínských lázní…

Kostel byl založen a vystavěn kolem roku 1769 tehdejší vrchností, jejíž členka Eva Rosina von Adlerin, zesnulá v roce 1791, odpočívá v kryptě před hlavním oltářem. Cihly na stavbu kostela byly páleny v blízkém Přemilově, odkudž dle zápisu ve farní knize byly dopravovány na staveniště na hřbetě velblouda.

Před postavením kostela byla v Modletíně pouze malá kaple zasvěcená sv. Anně. Stála nad studánkou, v níž byla daleko široko proslulá výtečná voda, jež měla nejenom znamenitou a osvěžující chuť, ale i léčivé účinky. Mezi lidem udržovala se pověst, že na tom místě zjevila se před dávnými léty svatá Anna.

Voda ze zázračné studánky osvědčovala se prý zvláště při léčení dny. A  této vlastnosti bylo využito v malých lázních, jež byly umístěny v budově zvané nyní „aperát“ (jméno vzniklo ze slova aperát, tj. zařízení pro pálení lihu), tj. malý lihovar, který v Modletíně po zániku lázní skutečně byl. Léčivá voda byla vedena do lázní dřevěným potrubí přes celou náves a zahradu nynější fary, tehdy lázeňského domu, kde byla k potřebě hostí, odbočkou svedena do nádrže, tzv. kašny.

Aby lázeňští hosté měli možnost vykonávat své náboženské povinnosti, docházel tam v době, kdy dleli v lázni, kapucín z chrudimského kláštera, který tam po celé léto sloužil mše, v neděli a ve svátcích. Jinak byl Modletín přifařen k Libici.

Pověst o léčivé moci modletínské vody donesla se až ke dvoru slavného císaře a krále, otce vlasti, Karla IV, který trpěl dnou a odebral se proto na léčení do modletínských lázní. V blízkém Klokočově jest na návsi prastará mohutná lípa, pod níž dle pověsti Karel IV s družinou odpočíval, když se do Modletína ubíral.

Ve školní pamětní knize je také zápis, že vodu ze zázračné studánky dával si v lahvích do Prahy posílati náš slavný historiograf František Palacký, Riegrův tchán. Vodu prozkoumal a ocenil universitní prof. Dr. František Hueppe a uznal ji za rovnocennostu s vodou Gastynskou. Bohužel, studánka byla zanedbávána, a když pak zanikly modletínské lázničky, byla voda z ní znehodnocena splašky, již do ní vnikaly ze sousedních hospodářskách stavení.

                         opsáno z časopisu amerických Čechů Hospodář, 1. ledna 1956

                                                              ze vzpomínek vesnického kantora Dr. Hořejšího